Česnek plátky

Allium longicuspis. Původní vlastí česneku je Mongolsko (Džungarsko) a Kirgizské stepi. Odtud ho brzy Mongolové přivezli do Číny. Jak se dovídáme z Herodotových zpráv, byl i ve velkém pěstován i ve starém Egyptě. Česnek byl dokonce považován za posvátnou rostlinu a Řekové a Římané ve starověku mu připisovali posilující účinky a dávali ho jíst svým vojákům na válečných výpravách, patriciové jím však opovrhovali a krmili laciným česnekem jako hlavní potravou své otroky. Česnek byl odedávna oblíbeným pokrmem Židů. Česnek má široké použití, nejen jako koření, ale i v lidovém léčitelství a podle pověstí v boji proti upírům a vlkodlakům. Má charakteristické aroma, které způsobuje silice zvaná aliin.

Hraje významnou roli právě u národů s vyhlášenou kuchyní, počínaje Francií a konče Čínou. Jeho použití je všestranné: čerstvý rozetřený se solí do zelených salátů, jinak do omáček, k zelenině, k masům (skopovému a hovězímu), do salámů a k rybám.

Česnek je bohatý na vitamíny A, B a C, selen, vápník a jód. Má pozitivní účinky především na obranyschopnost organismu a trávení. V lidovém léčitelství je používán jako účinné antiseptikum a antibiotikum, snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi, prospívá srdci a pročišťuje cévy, proti nadýmání, proti kornatění tepen, ničí parazity ve střevech a v kombinaci s medem se používá při nachlazení a chřipce.